Ing. Jan Zeman,CSc., Praha                                                                          31.3.2009

 

Jan Zeman - Silniční doprava jako významné ohnisko krize

 

Ekonomická krize našla v ČR velmi úrodnou půdu. Zatím se setkáváme se snahou léčit čerta ďáblem.

Zhoubná je jak snaha nedělat nic, tak snaha stimulovat odvětví, jejichž přebujelost zásadně zhoršuje krizi, tj. automobilový průmysl a vše co souvisí s intenzivní silniční dopravou.

Současná krize má ale v ČR i své významné specifické rysy. Vytvořily se v uplynulých 19 - 20 letech transformace ekonomiky. Výraznou závislost ekonomiky Československa na trzích někdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci nahradila ještě výraznější závislost na trzích EU, v prvé řadě Německa. Někdejší univerzální, silně strukturalizovaná a nepříliš specializovaná ekonomika se přeměnila na úzce specializovanou, strukturálně chudou ekonomiku, kde dominuje výroba součástek a montáž výrobků, nejen aut. Taková struktura ekonomiky je mimořádně závislá na prosperitě v zahraničí, a proto i velmi zranitelná otřesy na světovém trhu. Investiční strojírenství, chlouba někdejšího Československa, téměř vymizelo. Návrat k němu, alespoň v některých oborech, by mohl významně pomoci chřadnoucí ekonomice ČR.

Dominující se u nás stal průmysl automobilový. Automobilový průmysl a vše co k němu patří (četné opravny a jiné služby automobilové dopravy, údržba a opravy silnic a dálnic, výroba a distribuce pohonných hmot atd.) táhl hospodářskou prosperitu na Západě s výjimkou období dvou ropných šoků 1973-1982 po celé poválečné období. Vysoká konjunktura aut ale měla i mnoho negativních stránek. Váha oněch negativ táhne společnost do rostoucí krize ekonomické, energetické, ekologické, urbanistické.

Současná ČR má tři velké automobilky o kapacitě více než jednoho milionu osobních aut za rok, což je na asi desetimilionovou republiku opravdu hodně. Tato kapacita je v podmínkách současné krize těžko udržitelná. Konjunktura aut je do značné míry dílem neoprávněných podpor, poskytovaných silniční dopravě, nejen v ČR. Jde o podporu přímou (dotační), nepřímou (daňovými úlevami) a skrytou (tolerancí externalit, jichž je silnice v rámci dopravy rozhodujícím původcem).

Hrubé nekalkulované náklady (tj. částka, kterou doprava nemusela platit), činily v ČR v roce 2006 nejméně 225 mld. Kč, tj. asi sedm procent vytvořeného HDP. Zdaleka nejvíce, minimálně 154 mld. Kč, se na nich podílela silniční doprava, a to jak dotováním výstavby silniční infrastruktury z veřejných rozpočtů, tak produkcí externalit, zejména na zdraví lidí, ale i daňovými úlevami. Mnohé externality, např. destrukce našich obcí a měst intenzivní silniční dopravou, nelze vyčíslit.

Nepříznivá situace zůstává i po odečtení výnosu spotřební daně za pohonné hmoty a zpoplatnění užívání silnic od hrubých nekalkulovaných nákladů jednotlivých druhů dopravy, čímž získáme čisté nekalkulované náklady. Čisté nekalkulované náklady v dopravě ČR v roce 2006 činily asi 146 mld. Kč. Silniční doprava se na nich podílela více než 77 mld. Kč. Bilanci dopravy nezachraňuje ani její čistý ekonomický přínos pro společnost - účetní přidaná hodnota.

Tabulka ukazuje, že všech pět základních druhů dopravy bylo v ČR v roce 2006 absolutně ztrátových. Jinak řečeno, dopravu máme velmi levnou, a tudíž nadměrnou a hlavně strukturálně silně deformovanou. Neznamená to ale, že velký rozsah dopravy v ČR nepotřebujeme. Tabulka říká, že v dopravě máme velké rezervy, které při uplatňované dopravní politice nelze využít.

Denně je nám vnucován názor, že dobrá dopravní přístupnost země, fakticky velkých měst, je základním předpokladem prosperity. Nevidí se zjevný úpadek dopravně špatně dostupných venkovských regionů, které ČR vlastně odepsala, ale argumentuje se neprokázaným přínosem výstavby dálnic, rychlostních silnic, železničních koridorů, rozvoje letišť a zlepšování plavebních podmínek na Labi. O seriózní analýzu dopravních potřeb ČR není zájem. Je zřejmé, že velké budování evropských komunikací prosperitě ČR příliš nepomáhá a proti současné krizi je neúčinné. Kapitáni české dopravy a ekonomiky ale s odkazem na špatné zahraniční vzory prosazují další daňové úlevy u silniční daně, snižování spotřební daně za pohonné hmoty, dotování nákupu nových osobních aut při sešrotování auta starého, urychlené odepisování podnikatelských aut, stupňování výstavby dálnic a rychlostních silnic při stále větším chátrání běžných silnic a železnic. To všechno jsou cesty zhoršování dopravy a prohlubování ekonomické krize u nás.

7. dubna 2009, Jan ZEMAN

 

Tabulka: Nekalkulované náklady v dopravě ČR v roce 2006 v mld. Kč

Druh nákladů

Silniční

Železniční

Vodní

Letecká

MHD

Celkem

Dotace z veřejných rozpočtů

65,628

28,258

0,558

0

21,04

115,484

Daňové úlevy

25,593

5,289

0,451

8,277

0,086

39,696

Externí škody

63,182

1,601

0,029

0,81

4,421

70,043

Hrubé nekalkulované náklady

154,403

35,148

1,038

9,087

25,547

225,223

Mimořádné výnosy

-77,26

-0,983

-0,001

0,000

-2,756

-70,330

Čisté nekalkulované náklady

77,143

34,165

1,037

9,087

22,791

146,193

Účetní přidaná hodnota

45,743

16,556

0,234

6,008

.

69,100

Čistý ekonomický přínos pro ČR

-22,064

-17,609

-0,803

-3,079

-22,791

-67,757

Zdroj: Vlastní výpočty na základě dat Ministerstva financí, Ministerstva dopravy, Státního fondu dopravní infrastruktury, Policie ČR ad.