Rozpaky nad návrhem politiky územního rozvoje

 

            Základním úkolem územního plánování je slaďovat často značně rozporné požadavky na využití území. K prioritám by měla patřit ochrana životního prostředí a veřejného zdraví. Praxe je tomu ale značně vzdálená, územní plánování velmi často funguje jako služka ekonomických i pseudoekonomických, často i osobních zájmů. Na tom zatím mnoho nezměnil ani nový zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb., kde Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.“ Klíčovým nástrojem na úrovni státu je v tomto smyslu Politika územního rozvoje,“ jejíž návrh předložilo ministerstvo pro místní rozvoj 23. prosince roku 2008 Ministerstvu životního prostředí k vyjádření. Do vlády půjde s řadou rozporů.

            Základním problémem návrhu Politiky územního rozvoje je zjevná dominance prosazování nejrůznějších záměrů do území, často nezávisle na společenských potřebách, podle diktátu jednotlivých resortů, krajů a silných investorů. Lecos naznačuje formulace: „Zachovat ráz jedinečné urbanistické struktury území, struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny, které jsou výrazem identity území, jeho historie a tradice. Tato území mají značnou hodnotu, např. i jako turistické atraktivity. Jejich ochrana by však neměla znemožňovat ekonomické využití nebo mu nadměrně bránit.“ Opět ochrana životního prostředí má být v podřízeném postavení. Klíčová ochrana a postupná obnova územních systémů ekologické stability krajiny (ÚSES) v návrh zcela chybí.

 

 

            Podivná rozvojová centra a dopravní osy rozvoje

 

            Návrh stojí na tzv. rozvojových centrech a dopravních osách. Rozvojovými centry jsou aglomerace Prahy a krajských měst, někdy s některými dalšími významnými městy. Přestože hlavním problémem územního rozvoje ČR je krizový vývoj v ostatních regionech a zvláště pak hroutící se venkov, návrh politiky považuje za hlavní potřebu urychlit, nikoliv zefektivnit zjevně nezvládaný rozvoj rozvojových center. Návrh sice vymezil 7 problémových a zaostávajících regionů, ale mnoho pro ně nepřipravil. Mnohá doporučení jako rozvíjet lesní hospodářství a dřevozpracující průmysl, šetrný cestovní ruch apod. připomíná hraběcí rady. Autoři nenavrhli ani do národního parku Krkonoše a chráněné krajinné oblasti Šumava výstavbu chybějících železnic. I když je pro značně vylidněný a dopravně izolovaný region Slavkovského lesa klíčová obnova vyježděné trati Loket – Krásný Jez a výstavba 13,5 km dlouhé tratě Bezdružice – Teplá,  Politika územního rozvoje je nežádá a tento rozsáhlý umírající region do problémových regionů nezařazuje.

            Jak se došlo k dopravním osám v návrhu z července 2008, těžko říci. Bylo tam dost zjevných nesmyslů. Snad ničím neodůvodněná víra, že postavení dálnice či rychlostní silnice vytvoří dopravní osu rozvoje, byť rozvojový potenciál okolních obcí takovou možnost většinou vylučuje.

Hlavní roli v dopravních osách přikládá návrh dálnicím, menší železnicím. Většina reálných dopravních os se ale váže na hlavní železniční tratě, nikoliv na dálnice. Prioritami návrhu jsou dálnice, rychlostní silnice a železniční koridory včetně jejich bočních větví. Ty ale plní hlavně úlohu dálkové tranzitní dopravy, pro rozvoj regionů s výjimkou velkých měst mají omezený význam. Často chybí vhodné napojení dálnic na silnice nižších tříd. Pro rozvoj řady regionů je klíčová dostavba železnic, zejména kratších spojek, trianglů apod. Návrh vůbec neřeší problémy dopravních uzlů, byť jsou nejednou vážné. Podle autorů návrhu jde o detaily, které jim nepřísluší. Vcelku předložený koncept dopravních os je reálně projektem devastace regionů – na úkor přijatelného dopravního spojení v jejich rámci prosazuje nadstandardní dopravní spojení krajských měst.

 

            Kritika ekologů pomohla jen částečně

 

            Původní návrh politiky územního rozvoje, připravený za zavřenými dveřmi, rozsáhle oprávněně kritizovali ekologové. Jejich kritika vedla k dílčím zlepšením. Byla vypuštěna územní ochrana projektu výstavby dopravně zbytečného kanálu Dunaj – Odra – Labe. Náklady na projekt odmítnutý v roce 1972 vládou ČSSR by v cenách roku 2007 činily asi 470 mld. Kč. Výstavba kanálu by přitom způsobila druhou největší ekologickou katastrofu na území ČR. Na dopravně neodůvodněnou dálnici R 52 Pohořelice – Mikulov ale politika územního rozvoje trvá.

            Projekty většiny navržených dálnic a rychlostních silnic byly změněny z prosazovaných, často konfliktních tras na spojnice typu „město A – město B“. Na rozdíl od původního návrhu se tím neuzavírá výběr efektivnějších tras. Vypadla ochrana necelých tří set profilů vhodných pro výstavbu přehrad k mírnění povodní a sucha. Stavba přehrad k mírnění povodní je totiž po zkušenostech  ze srpna 2002 bezpředmětná a jejich využití k mírnění důsledků sucha je problematická v situaci, kdy stoupající teploty vedou ke stále většímu zamořování přehradních jezer řasami a toxickými sinicemi.

 

            Návrh by se měl přepracovat

 

            I když návrh Politiky územního rozvoje z prosince 2008 má méně vad proti původnímu, i nadále je špatný, předimenzovaný (každá územní ochrana znamená ekonomické ztráty) a měl by být vrácen k přepracování. Kladné hodnocení vlivů na životní prostředí si nezaslouží.

 

8.1.2009

Ing. Jan Zeman,CSc., Praha