„Ekologický“ benzín s bioethanolem: perpetuum mobile zatím pouze finanční

 

Od Nového roku je i v Česku povinně přidáván do benzínu tzv. bioethanol, jehož zavádění se zdůvodňuje snahou o snížení spotřeby fosilních paliv a emisí CO2. Skutečný účinek je však opačný. Dokonalá absurdita, ale přitom ještě poměrně zanedbatelná ve srovnání s možným vlivem na ceny potravin. A „nejlepší“ na tom je, že na odpovědných místech to už dávno vědí.

 

Spalování biomasy a látek z ní vyrobených, což je i nečistý líh zvaný bioethanol, je teoreticky obnovitelným způsobem získávání energie – rostliny mohou zase vyrůst a navíc přitom odebrat ze vzduchu oxid uhličitý, který se uvolní při spálení stejného množství. Zásoby fosilních paliv se sice také obnovují, ale pro potřeby současného člověka příliš pomalu a nepravidelně.

Rozdělení zdrojů energie na hodné obnovitelné a zlé neobnovitelné je tak jednoduché, že tomu rozumí i průměrný politik a byrokrat Evropské unie počátku 21. století. Jestliže se současná spotřeba fosilních paliv ukazuje jako neudržitelná, není sporu o tom, že je třeba ji snížit. Evropská unie se dnes pomalu vymaňuje ze silného vlivu protijaderné lobby, která chtěla zneužít katastrofu v Černobylu k úplné likvidaci jaderné energetiky. Ale pozůstatkem z té doby je dodnes ideologická podpora obnovitelných zdrojů, která by se často dala vyjádřit slovy „Obnovitelné zdroje za každou cenu“. Zatímco rozvoj perspektivních zdrojů, především využívání sluneční energie, si jistě podporu zaslouží (dokud ekonomické mechanismy nefungují tak ekologicky, jak by měly), těžko lze souhlasit s neustálými dotacemi a prosazováním toho, co je neefektivní a někdy dokonce kontraproduktivní. To se týká i kapalných biopaliv.

Povinný přídavek dvou procent bioethanolu do benzínu byl vynucen rozhodnutími v „Bruselu“. Náměstek ministra zemědělství Hlaváč v diskusi na VŠCHT 31.10.2007 vysvětloval, že sice všichni v EU už dávno vědí, že je to nesmysl, ale pokud by Česko nejpozději na začátku roku 2008 přidávání bioethanolu nezavedlo, přišly by sankce. Inu, rozhodování v EU není tak dokonalé, jak by se nám líbilo.

 

A teď několik detailů, bohužel velmi podstatných. Veškerý bioethanol, který se u nás přidává do benzínu, se vyrábí z potravinářských plodin (kukuřice, cukrovka, obilí) pěstovaných k tomuto účelu. Mohl by se vyrábět i z rostlinných odpadů, ale ty v Česku nejsou v průmyslově využitelném množství k dispozici, také díky přehnané podpoře spalování pevné biomasy (o to se zasloužili zelení ideologové a lobbisté nejen v Bruselu, ale i v Česku). Zatímco výroba bioethanolu z odpadu (tzv. druhá generace) může mít smysl, o výrobě z potravin (první generace) to říci nelze. Na získání lihu je třeba množství energie, kterou musí dodat člověk, ať už pro zemědělské stroje, hnojiva nebo destilaci konečného produktu. Jediná „čistá“ energie uložená v biomase pochází ze slunečního záření, účinnost přeměny sluneční energie na chemickou energii v rostlinném palivu však dosahuje pouhých desetin procenta. Účinnost solárních panelů je řádově stokrát vyšší. I kdyby se tedy nějakým zázrakem podařilo vypěstovat biomasu bez dodání neobnovitelné energie člověkem, plocha potřebná k tomu, aby se získalo množství energie skutečně relevantní a srovnatelné s klasickými zdroji, by musela být obrovská. Ani v minulosti to nebyla žádná idylka – akutní nedostatek dřeva v Čechách byl již v době stavby Karlštejna, a zřejmě i proto Karel IV. zavedl trest useknutí ruky za nepovolené pokácení stromu. Mnohem aktuálnější však je, že jen v Brazílii již padly za oběť plantážím cukrové třtiny pěstované na bioethanol statisíce čtverečních kilometrů pralesa (v Brazílii je podíl bioethanolu v palivech mnohem vyšší, je používán i čistý).

 

Bez energetických „dotací“ se ovšem v podmínkách mírného pásu, tedy i u nás, nevypěstuje nic. Několik studií dokazuje, že člověk musí vložit do výroby bioethanolu 1. generace o něco více energie, než získá jeho spálením.

 

Někteří zastánci biopaliv sice automaticky označují tyto studie za nevěrohodné a zkreslené, ale věcné argumenty nepředkládají, a už vůbec ne studie jiné. Lepší než jakékoliv výpočty by byla farma, která by dokázala prodávat bioethanol z vlastních plodin, aniž by přitom dovážela hnojiva, jiné zdroje energie nebo dokonce odebírala ze sítě elektřinu. Není divu, že žádná taková farma neexistuje (i když nadšenci by se jistě našli). Není vyloučeno, že by mohla existovat v Brazílii, kde jsou ovšem nesrovnatelně výhodnější klimatické podmínky a bioethanol se vyrábí z cukrové třtiny.

 

Vysvětlení, proč producenti energie z klasických zdrojů proti zavádění přídavků bioethanolu neprotestovali, je tedy překvapivě jednoduché: protože pro ně žádnou konkurenci nepředstavuje.

 

Ještě horší než energetické a ekologické dopady megaexperimentů s biopalivy může být zvyšování cen potravin. Zatím se projevuje spíše v rozvojových zemích, odkud některé státy EU, zvláště Švédsko, dovážejí obrovské množství biopaliv, aby splnily nesmyslné kvóty. Ano, Švédsko, kde na jednoho obyvatele připadají více než tři hektary lesa, takto přispívá (mimo jiné) k ničení tropických pralesů. Účinek na ceny potravin je již natolik zřejmý, že zvláštní zpravodaj OSN pro potraviny J. Ziegler žádá aspoň dočasné zmrazení výroby biopaliv (článek na Ekolistu: http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2048537). Velmi kriticky se v tomto směru vyjadřuje i zpráva OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, http://www.rsc.org/images/biofuels_tcm18-99586.pdf, v angličtině). I bez ohledu na humanitární hledisko se bude možnost dovozu ze zemí třetího světa zhoršovat v každém případě, podobně jako po roce 2000 drasticky poklesl vývoz nerostných surovin z jihovýchodní Asie.

 

Pokud by měl být v celé EU splněn závazek nahradit 5,75 % benzínu bioethanolem bez dovozu odjinud, muselo by na to být obětováno až 25 % orné půdy. V ČR samozřejmě zatím žádné zjevné zdražení potravin nenastalo, ovšem hlavně díky tomu, že biopaliva se naštěstí dosud používají v poměrně malém množství. Snahy o zvyšování povinného přídavku bioethanolu do benzínu až na 6 %, spolu s prakticky stoprocentně garantovaným výkupem, však jistě odradí mnoho zemědělců od pěstování potravin. Je hezký alibismus hájit se tím, že biopaliva zdražují potraviny v Česku jen nepatrně, protože zatím se používají jen v malém množství. Podobně jako bagatelizovat stejným argumentem zhoršení emisí z motorů přídavkem bioethanolu (zvláště kyslíkatých derivátů uhlovodíků, ale i dalších, kvůli zhoršení funkce katalyzátorů).

 

Není pravda, že máme nadbytek zemědělské půdy. Jde jen o to, jestli stojíme o kvalitní potraviny. V mnoha obchodech se nabízejí tzv. biopotraviny, několikanásobně dražší než „obyčejné“. Některé výhody biopotravin jsou sice jen domnělé (např. úplné odmítání umělých dusíkatých hnojiv nemá žádný smysl), ale jiné jsou velmi významné téměř pro každého spotřebitele. Snad se brzy dočkáme toho, že stoupne poptávka ne po luxusních a trochu snobských biopotravinách, ale po produktech racionálního ekologičtějšího zemědělství, které je – mimo jiné – náročnější na plochu.

 

Litr benzínu je po přídavku bioethanolu dražší o desítky haléřů, což se zřejmě projeví u čerpacích stanic, až když bude další podnět k úpravě cen. Opět tedy krásná výmluva, že zdražení benzínu (a následně téměř všeho) kvůli bioethanolu je vlastně nepatrné.

Podobný, i když možná ne vždy tak drastický případ je i přidávání methylesteru řepkového oleje do nafty, které u nás bylo plošně zavedeno již dříve.

 

Politické špičky EU jistě nejsou tak neinformované, aby o těchto problémech nevěděly. Mnoha politikům však tento stav vyhovuje. Aspoň pro někoho jsou obchody s biopalivy jistě výborné. Jaké je řešení, kromě obměny politické reprezentace při volbách? Šířit tyto informace a spotřebovávat co nejméně benzínu.

 

Václav Procházka

                                                               autor je členem SRKD a Strany pro otevřenou společnost